Vernisáž: bude upřesněno
Výstava: zřejmě 2021, dle vládních opatření
Pavel Botka. Kdysi se domníval, že udělá díru do světa. Už si to dávno nemyslí. Živí se užitou grafikou, dnes se tomu říká grafický design. Takže taky občas dělá plakáty.
Nuže, výstava plakátů. Výběr za posledních pár let (je zde i pár kousků starších, ale většina je zhruba z poslední pětiletky). Ty plakáty mají jeden společný jmenovatel – Botkovi do nich nikdo nemluvil (tudíž pokud seznáte, že jsou blbé, je to jen a jen jeho vina). Omezení ze strany zadavatele žádné nebo velmi malé. To je vždycky prima – ne, že by si i v méně příznivých případech Botka nechával foukat do polívky, ale je vždycky fajn, když zákazník řekne „udělejte to jak chcete“ nebo „my vám věříme“. Ex post všem takovým zadavatelům autor ještě jednou děkuje (jestli je tato velkorysost způsobena tím, že většina vystavených plakátů inzeruje kulturní či nekomerční počiny, kde většinou moc peněz nebývá a zákazník je rád, že za své drobáky VŮBEC něco dostane, to už je na diskuzi jindy a jinde).
Mít při tvorbě volnou ruku ale automaticky neznamená, že všechny plakáty byly realizovány – většina z vystavených ano, ale občas se stane (stává se to, stávalo a stávat bude), že zákazník, poté co mu Botka ukáže svoje řešení, se vyděsí. Zalituje své původní velkorysosti a velkodušnosti. Lekne se a vycouvá. Je to proto, že předkládané řešení se výrazně liší od jeho původní, sice většinou mlhavé a nejasné, nicméně JEHO představy o tom, co má na plakátu být. Každé takové „NE“ je nepříjemné, i po těch letech v branži – ale je cenné. Nutí k hlubšímu zamyšlení: Skutečně ta věc říká to, co říkat má? Nebo neříká něco, co říkat nemá? Neodvádí pozornost diváka tam, kam nechceme?… Problém často bývá v tom, že si zadavatel neuvědomí, že role plakátu je hrozně jednoduchá – upoutat pozornost, vyvolat reakci. Zastavit diváka v průletu. Plakát není žádný jungiánský ponor do hlubších významů, má to být rána mezi oči. Pro tento účel jsou všechny prostředky, výtvarné či významové, dobré.
Slavný Tomi Ungerer říkával „No matter how far are you thinking, it isn’t still far enough“ – je jedno, jak daleko vás vaše myšlenky dovedou, jak daleko věc domyslíte, je to pořád málo daleko… To je dobré motto. Botka soudí, že jen když přemýšlíte „dost daleko“, máte šanci udělat věc, která zaujme. Samozřejmě s rizikem, že vás s tím zákazník občas vyhodí, protože mu prostě daleko utečete. Lze pracovat i jiným stylem, slovy klasika „nepouštět se do žádných větších akcí“, riziko odmítnutí se tím zmenší (nulové není nikdy), ale vznikají tak zapomenutelné věci… To Botku nebaví. Snaží se vždycky upoutat pozornost, vymyslet fór, nenudit… občas se to podaří.
Takže Botka doufá, že se to tady podařilo, že vás ty jeho plakáty zaujmou a zastaví v průletu. Pokud se vám budou líbit, můžete mu to tam napsat – a pokud ne, napište to taky. Každá reakce je cenná, utvrzuje ho v přesvědčení, že ještě žije…
